Je třeba zkusit i něco v Čechách.

A tak jsme se vydali směrem na sečskou přehradu. Jeli jsme tou stejnou cestou, kterou jsem kdysi jel do Prahy, takže pohoda, pěkná krajina, příroda a skoro žádný provoz. Sice byly nějaké ty vedlejší cesty vhodné spíš pro jiný typ motorky, ale nakonec jsme se s tím nějak poprali a na Seč dojeli.

 Už z hráze jsme viděli, že přehrada je docela veliká a začali jsme se těšit, jak se po těch asi 200 kilometrech okoupem. Mrkli jsme do jednoho kempu, který byl hned za hrází, ale zdálo se mi, že je nějak daleko od vody a tak jsme popojeli ještě kousek dál a našli kemp s prostým názvem Seč, přímo u vody, s krásným prostředím a s klidnou a rušnější sekcí :-) Teda fakt, byla tu část kempu nazvaná Bé, ta měla být asi rušnější a část Cé, která je prý klidnější. Ani nevím, jestli někde byla nějaká část Aáááách... My si vybrali část C, protože jsme klidní, no ale vzhledem k celkovému počtu návštěvníků kempu by to asi stejně bylo jedno, protože v kempu skoro nikdo nebyl. Už jsem si začal připadat jako na Slovensku, kde byly kempy taky skoro prázdné. Čím to je se mi nepodařilo za celé léto zjistit.

Postavili jsme tedy stan v našem klidném sektoru a šli obdivovat Jawy, co tu stály kousek od nás. Vůbec se v tom nevyznám, ale líbilo se mi, že někdo se šumperskou značkou dojel na Jawě až sem, navíc jedna z nich byla jednoválec a tak jsem si říkal, že to asi bude nějaký kluk s holkou. Z kluka se nakonec vyklubal starší prošedivělý pán a z holky se vyklubalo nevímco, protože jsem za celou dobu nepochopil, jestli dcera nebo manželka.... No ale to je fuk, jdeme k vodě, sluníčko svítí a tak je nejvyšší čas se jít okoupat!

Voda super, jenom už bylo dost hodin, takže jsme se moc neváleli a šli si dát nějaký ten prášek na spaní. Tak si říkám, že je teplo a že přece není nutné spát ve stanu, navíc když mají padat ty hvězdy či co. A tak vytahujem celtu, karimatky a spacáky ven ze stanu a leháme si pod širé nebe. A opravdu, jak tak ležím a pozoruju hvězdy, čas od času vidím, jak nějaká proletí a zhasne. Zajímavé, poetické, romantické a pěkné zároveň a tak pomalu zavírám oči....

Na druhý den ráno mě budí sluníčko, není nic krásnějšího. Protahuju se pod širákem a otvírám oči. Je krásně, nebe je modré, voda je mokrá, ženský maj tajemství.... ehm, no prostě sluníčko svítí, je čas vylézt ze spacáku, uvařit si chemický přípravek, kterému se říká "Čínská polívka", zakoupený ve velikém skladišti umělých hnojiv a barviv (myslím, že to byl Plus nebo Lidl) a hurá k vodě!

Jdu ještě na záchod a cestou míjím rodinku vypasených vepříků těsně před porážkou. Spokojeně si chrochtají u televize, co ji mají v kufru svého wágenu, když v tom se samice otočí na klučinu, který si pár metrů od nich na asfaltové silnici hraje s míčem: "Kluku, mohl bys přestat ťukat s tím balónem? Neslyším televizi!" Zato já ji slyším, právě nám nějaký vykladač pravdy tvrdí, že bílá může být bělejší, když použijeme jejich výrobek, jehož chemické složení se zásadně odlišuje od chemického složení jiných chemikálií.... Vskutku důležité sdělení, doufám, že ho samice slyšela pořádně a bude se jím řídit při výběru večeře :-)

Myslím, že je nejvyšší čas si trochu zaplavat. Voda vypadá docela čistá, štěrkoviště to sice není, ale to nevadí. Vrháme se tedy do vody, veselíme se, plaveme, cákáme, čuráme.... no jo no, ale vody je tu dost, to se ztratí :-) Po chvíli si říkám, že by nebylo špatné si půjčit loďku, jdu to teda zkusit a když už mám všechno domluvené, zjišťuju, že nemám doklady. Tak si ji na sebe půjčí Roman, no.
Projížďka na loďce byla super, kousek s námi jely i nějaké dvě moc pěkné maminky s ještě hezčíma dětičkama, původně jsem chtěl zalaškovat, kam pluje jejich otrokářská loď, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Jsem holt měkký.... Obepluli jsme skoro celou přehradu, tedy aspoň větší část a stavili jsme se i na ostrově, kde jsme objevili vzácné naleziště dřeva. A tak netrvalo dlouho a měli jsme loďku plnou různých větví a klacků s tím, že si večer aspoň uděláme oheň.

A taky že jo. Předtím jsme si ještě dali oběd v místním stánku, kde nás obsluhovala sympatická vypasená prasnička, které moc krásně visel lalok pupku zpod krátkého trička a která vždycky přesně věděla, co kolik stojí. Už večer předtím mi za pivo bez mrknutí oka řekla o 2 koruny víc a i dnes nám naúčtovala asi celý pecen chleba. Ale chápu to, pořádně se vykrmit něco stojí a ty začínající křečové žíly v 17 letech taky nebudou zadarmo, no ne?

Večerní táborák se nám vyvedl, Roman zašel koupit nějaké klobásky na opékání, já zkusil sehnat ještě nějaké dřevo na břehu a nakonec jsme si udělali pěkný ohýnek v kempu, což všude možné není. Někteří lidé z toho sice možná byli trochu vyvedení z míry - třeba děda se třema Lolitkama, co přijel až jsme měli nachystané dřevo - ale co se dá dělat, ohniště tu bylo a povolení taky. I když přiznám, že jsem asi nemusel vstávat o půl druhé v noci a přikládat to mokré dřevo, které pak hodinu a půl čadilo na celý kemp, až začaly děti v okolních stanech kašlat....

Po další noci pod širákem ráno vstáváme, pomalu se balíme a odjíždíme na Máchovo jezero.

Mácháč nás přivítal krásným prostředím, hlavně v kempech. Jsou tu 3 kempy, z toho jeden (Bílý kámen) je zaměřený spíš na chatky, druhý, s názvem Borny má zase stany přímo u vody mezi stromy (paráda!), ale neumožňuje zaparkovat u stanu, což je, jak jistě uznáte, lidově řečeno na pytlíka. Prozkoumali jsme je všechny tři a nakonec zůstali v jednom s názvem Klůček. Tady jsme zaparkovali motorky mezi stromy, postavili stan a nakonec stejně spali zase pod širákem, protože bylo fakt teplo a to se přece nebudem potit ve stanu, ne?

I zde jsem mohl pozorovat onen zajímavý úkaz jakési "degenerace" mladých lidí, jakési demonstrace povrchnosti a neznalosti, mísící se s nezájmem o cokoliv, kromě vlastního vzhledu. Jak jinak si mám vysvětlit, že mladičká dívenka ve stánku u pípy na požadavek dvou Plzní (podotýkám, že nebyly první) odpoví: "Plzeň není, nejde točit." To je vše, nic dalšího, náhled řešení, hledání náhradní varianty, nabídnutí lahváčů, telefon majiteli, ať to přijde opravit, prostě nic. Ale pojďme dál, je libo snídat? Třeba v dřevěné restauraci s poutačem "Teplá jídla po celý den"? Tak můžem vejít dovnitř, je 11 dopoledne a už i otevřeli.... Dívám se na nabídku polévek a oslovuji jednu ze dvou pohledných mladičkých dívenek: "Dobrý den, 2x Frankfurtskou polévku, prosímvás." "Ale my ji asi....," zamrká jedna z nich,"my ji asi nemáme. Máme Frankfurtskou?" otočí se na druhou dívenku a obě na sebe mrkají jako právě vyorané Barbíny, které se hrozně diví, jak se proboha dostaly do tak bezvýchodné situace.

V tom jednu z nich napadne spásný nápad a říká druhé: "Jdi se podívat!" "Výborně!" zajásám v duchu, ale za chvíli zase ochladnu, když se dozvím, že polévka už není a že kuchař ještě nepřijel. A zase stojíme, kukáme na sebe s Barbínkama a obě strany čekají, co bude. Já čekám, že se nám pokusí nabídnout něco jiného, co bychom si mohli po ránu v 11 dát v restauraci "Teplá jídla po celý den", kam ještě nepřijel kuchař a Barbínky zase čekají, že tahle situace skončí sama od sebe a ony nebudou muset nic řešit. "A co takhle ta míchaná vajíčka, co jsou na tabuli?" nedám si pokoj. Mrk mrk mrk: "ty by mohly být," neprozřetelně se chytla ta barbínovatější. "A kdo nám je udělá, když tu není kuchař?" rýpnu si jako správný Remcálek. "No to uděláme i my," maže mi med a možná i salmonelu kolem huby dívenka. Říkám si, dej jí šanci, ať ukáže, co v ní vězí: "Tak já bych si je tedy dal, za těch 16,-Kč, co máte na ceduli."

Náhle do hry vstupuje Roman a zcela vykolejí obě dvě najednou: "Můžu tu vaječinu dostat ze tří vajec?" Mrk mrk mrk: "Samozřejmě, to my tak děláme vždycky..." No snad už ani nebudu zmiňovat, že na dotaz: "Co si dáte k pití," odpovídám, že Kofolu a opět pozoruju to zvláštní divadlo, mrk mrk mrk: "...tu my asi.... moment, podívám se.... tady není.... máme Kofolu? Aha, dík, Kofolu nevedem!"

Co dodat? Snědli jsme míchaná vajíčka ze tří s chlebem, zaplatili každý 16,-Kč a vyrazili směrem k vodě. Pravda, slyšel jsem nějaký poplach za pultem, zřejmě když Barbínkám došlo, že ta cena bude asi někde jinde, ale nevěnovali jsme tomu pozornost. Proč taky?

Tento kemp má jednu nevýhodu a tou je, že k vodě nestačí jenom tak vyběhnout ze stanu, ale musí se jít kousek lesem, asi tak půl kilometru. Ale to nevadí, procházka je to příjemná a pláž, která je u vody je z jemného písečku, který přímo svádí k tomu, aby na něj ulehlo mé spokojené a teď už i vypasené tělo. A voda? Opravdu nevím, proč jsem slyšel tolik negativních názorů, voda je v pohodě, není špinavá, nesmrdí, ani nevidím nikde žádné sinice (pravda, včera tu cosi plavalo, ale asi to nebyly sinice, když je tu dneska čisto), takže nic nebrání tomu, abychom se jen tak váleli na slunci, koupali, četli noviny a tlachali blbosti. Večer jsme si pak kousek jezera ještě obešli pěšky, ať taky víme, jak to vypadá o kousek dál. A přece neprosedíme tak nádherný západ slunce v hospodě :-)

A jdeme do hajan, tentokrát už do stanu, protože se ochladilo a navíc občas sprchne. Sotva začnu trochu usínat, opakuje se to, co včera - zřejmě zavřeli stánek, kde mladí lidé sledovali fotbal a tak se tito vrátili ke svým stanům.

Na tomto místě bych se chtěl omluvit všem slovákům, o kterých jsem někdy říkal, že jsou vypatlaní a dělají bordel v kempu.

Omlouvám se za svůj neuvážený výrok, to jsem ještě neznal frikulíny s pražskýma značkama. To si tak vejdete do kempu a přemýšlíte, kde postavíte stan, abyste měli aspoň trochu klidu. A vida, dvě mladé holky samy ve stanu, tady asi bude pohoda, klídek a tabáček. Jak velká chyba v úsudku! Mělo mi to dojít podle toho bordelu, co byl kolem.... Večer přijeli 3 ortodoxní frikulíni (teda, ten co řídil má asi řidičák tak na koloběžku, soudě podle toho, jak vypadal) v tatínkově autě (nebo myslíte, že šestnáctiletý kretének už si našetřil na Opla? No možná jo, máte pravdu, asi je pracovitý, podnikavý, nepovrchní majitel firmy na zpracování oceli) a začnou se bavit tak, jak je jim vlastní a jak říkají v televizi, prostě v duchu hesla "Svět se ti přizpůsobí". Řečeno vlastními slovy, jako prasata. Křičí, řvou, nadávají, bouchají dveřmi od auta kdo dá větší ránu a ten slovník, pánové a dámy, ten slovník.... Děvčata se k nim radostně přidávají a tak tu větší část noci posloucháme, jak se baví mladé "cajzlovské" pokolení. No paráda. Sparta pyčo.

Až na tohle dvounoční extempore bylo na mácháči dobře, určitě bych se sem ještě někdy chtěl podívat, stejně jako na hrad Bezděz, který je coby kamenem dohodil. Ale musíme odjet, čeká na nás totiž ještě jedno malé překvapení, taková tečka za týdenním výletem a to poválečný domek v krásné krajině orlických hor.

Ale o tom zase příště.