První projížďka v nové sezóně.

Neděle 24. února 2008, 15 stupňů, sluníčko svítí, prostě den jako stvořený na projížďku na motorce.

A tak oblíkám kalhoty, svetr a bundu (samozřejmě nezapomenu na podvlíkačky, že jo) a jdu do garáže, kde stojí po zimní prohlídce a menších opravách Honda, už zase smontovaná a funkční - teda aspoň doufám. Sice jsem ji už projel kolem baráku, ale nikam jinam, než o ulici dál jsem zatím nejel. Až dnes, poprvní v novém roce a v další sezóně.

Vytahuju mazlíka z garáže, dávám naplno sytič a startuju. Napoprvní nic, točím naprázdno. Snad to baterka vydrží, nedávno jsem ji přece nabíjel a je stará teprve rok. Zkouším podruhé. Zase točím naprázdno, studený motor ne a ne chytit. A taky jsou možná prázdné karburátory.... Napotřetí se Honda chytá a pomalinku polehoučku motor nabírá na síle. Tuc tuc tuc tuc, z výfuků se line zápach spáleného benzínu, celá motorka se třese, jakoby se měla rozskočit, ano, to je oživlá Honda ACE, kočka se právě probudila k životu. Vítej mezi námi!

A kam pojedem? To je vcelku jedno, kámoška projevila přání se projet a že by nebylo špatné se podívat třeba do Luhačovic. No proč ne, tvrdím tlumič zadního kola na trojku, sedám a pomalu vyjíždím. Nejdřív dám pár kilometrů sám, abych si Hondu po zimě trochu osahal a pak už nabírám Alču před barákem. Trochu mě mrzí, že jsem ještě nenamontoval opěrku pro spolujezdce (chybí mi jakási podložka, někde jsem ji vytratil při noční vyjížďce na jedné minulé akci), ale co, aspoň se ke mě bude muset Alenka pořádně přitisknout :-)

A vyrážíme. Přes Březnici na Luhačovice, pěkně v klídku, 50-70 km/h, žádné divočení. Sluníčko pěkně svítí, ve vzduchu je cítit jaro a oba si jízdu pořádně užíváme. Trochu jsem se bál, že nám bude zima, ale počasí je úplně perfektní, krajina kolem taky a těch motorek, co potkáváme!

Krátká procházka po luhačovické přehradě je vítaným zpestřením - voda je dokonce u hráze ještě zamrzlá. Nebe je modré, slunce svítí, vypadá to, že příroda se už pomalu probouzí.....

Volá mi kamarád, že se jel projet na kole (Intruder mu teď jaksi nejezdí), že bysme mohli dát aspoň zmrzlinu ve Vizovicích. Jasan, jedem tam, do staré známe cukrárny na náměstí. I tady se potkáváme s motorkářema, zamáváme si a po "povinné" zmrzlině přemýšlím, co dál. Domů se mi zatím opravdu nechce, a tak vyrážíme směrem na Vsetín, pak dál na Valašskou Polanku a odtud zpět na Vizovice. Nádherná projížďka, slunce přímo před námi, kolem lesy, louky a prázdná silnice.....

Návrat domů nebyl vůbec lehký, po tom, co jsem vysadil Alču, musel sem se ještě projet chvíli sám, prostě se mi do garáže nechtělo. Ale všechno jednou končí a tak i tahle neděle musela skončit. A jak jinak, než závěrečným pivkem na zahrádce, nebo teda spíš na schodech naší oblíbené hospody.

A tak jsem dnes zase začal jezdit. Motorka stála jen 3 měsíce, to se ještě dá vydržet :-) A taky jsem si dal letos své první pivo venku, pod širým nebem.

Už to začalo!