Kdo je kdo?

V létě, jak jsem tak jezdil, jsem měl hodně příležitostí pozorovat lidi kolem sebe. A to jak řidiče aut, tak především řidiče, v častých případech spíše "piloty", motorek.
A jaký to ve mně zanechalo dojem? Vím, že jakékoliv dělení a škatulkování lidí je velice ošemetné, ale přesto se pokusím o malou úvahu. Pochopitelně se jedná jen o můj názor a dále popsané skupiny budou mít určitě úplně jiný pohled na věc. Ale takový je život....

Takže, jací tedy jsme?

 1. Image Maker: je důležité mít poslední model motorky, nejlépe nějakého supersportu na okruhy, mít ji pořádně nablýskanou, hlasitou a nezapomenout doma mobil, kdyby volala maminka, že na stole je teplá večeře. S touto motorkou je pak potřeba jezdit do různých hospod, na zahrádky, koupaliště nebo do kempů a tam vysedávat, případně postávat ledabyle se opírajíc o svou mašinu a snažit se být centrem zájmu jak chlapců, tak dívek, nejlépe kolem 16 let. Pochopitelně je potřeba toto všechno doprovázet rádoby chlapáckými řečmi o tom, 'jak jsem jel minulej tejden rychle krávo, jak jsem mistrně kličkoval v zacpaném městě a mega si to užíval a jak fakuju policajty, woe.'

2. Kamikadze: této skupině se podle mě nesprávně říká DDO - Dobrovolní Dárci Orgánů. Myslím, že z nich málokdy nějaký orgán zbyde ve stavu, ve kterém by se dal použít, ale to nic nemění na tom, že tohle jsou ti magoři, co jezdí 150km/h po městě a mimo město se promění v řízenou střelu země-země, která se občas vymkne kontrole. Pak se z ní stává neřízený kamikadze, který v lepším případě prolítne kolem vás a trefí strom nebo zeď, v tom horším trefí vás a vaši nic netušící rodinu. Tito lidé mají hlavní prioritu to, kolik má kdo ve svém stroji koní, jaké má zrychlení, jestli to umíš hodit na zadní a jak rychle umíš projet buchláky, pičo. "A hlavně si nesmíš zapomenout vohnout značku a kdyby tě náhodou zmerčili fízlové, woe, tak jim frnkneš, nejsi žádná sračka přece."

 3. Chopprák: "Co budeš dělat přes víkend?"
"Pojedu na sraz, vole, pojeď taky."
"Ještě pivo, pikolíku! a co tam bude za program?"
"Ožerem se jak prasata, vole a bude tam muzika, nějakej ten ryvájvl, nějaká ta soutěž a tak, ale hlavně se sprasíme, pyčo."
"Super, tak já pojedu, od pátku do neděle, to bude velký ty vole, už se těším."
Klasický představitel této komunity má motorku choppera, případně cruisera, velký pupek, delší vlasy nebo vousy, kožené kalhoty, riflovou vestu a spoustu nášivek a odznáčků, které ukazují, kde všude je členem a jaké srazy už absolvoval. Tito lidi většinou (říkám většinou, protože výjimky se najdou) nikam dál necestují a schází se na různých motosrazech, kde hromadně chlastají, žerou a utvrzují se v tom, jací jsou machři a jak jsou svobodní a jak je jejich motorka to nejlepší na celém světě. Proniknout do této komunity bez předchozí změny image na olepeného vandráka a bez hojných víkendových účastí na srazech je téměř nemožné, stejně jako přimět většinu těchto lidí k projížďce a neohluchnout z jejich díravých výfuků, kterými o sobě "dávají vědět." Debata s těmito lidmi se téměř vždy odehrává v rovině kdo kolik a čeho vypil, jak mu z toho bylo špatně a že jeho kamarád toho vypil ještě víc a nic mu nebylo, bo je to chlap jak má být.

4. Cesťák: prostě cestovatel. Cestovní motorka vybavená objemnými kufry, do kterých se dá naložit spousta věcí, potřebných na delších cestách. Tito lidé by se dali rozdělit ještě na dvě menší skupiny: klasický cesťák, který nasedne na motorku a chce se po silnici co nejrychleji přepravit z bodu A do bodu B klidně i po dálnici a cesťák/endurista, který rád navštíví i polní cesty, různé brody a lesní zkratky a kterému to jeho stroj umožňuje. Tito lidé nikde dlouho neposedí a i když umí zapařit, většinou se baví o tom, kde byli a jaké to tam bylo a kam pojedou příště. Tomu odpovídá i oblečení a vybavení motorky a celkově i vystupování těchto lidí, které se značně liší od ostatních, zde vyjmenovaných kategorií.

5. Endurista: Tyto lidi jsem v podstatě nepotkal. Párkrát jsem je někde viděl přejíždět z jednoho lesa do druhého, párkrát jsem je viděl jet přes pole a když jsme se potkali na benzince, vždycky jsme dobře pokecali, i když každý máme svou motorku k jinému účelu. Několikrát jsem viděl nadšence, kteří dovezli svoje endura na vozíku k nějaké rozježděné trati a třeba celé odpoledne jezdili pořád dokola. Jinak se tito motorkáři pohybovali mimo můj zorný úhel, na silnici jsem je neviděl a do lesů zatím nejezdím.

 6. Easy Rider: to je motorkář, kterého jeho motorka baví a to bez rozdílu značky, typu nebo obsahu. To je člověk, který si s vámi rád popovídá o vaší nejnovější závodní Hondě, nebo o předpotopním H-D, kterému teče olej, anebo se zasní při pohledu na choppera, prostě maník, který nemá problém. S těmito lidmi bývá radost dělat téměř cokoliv - jezdit, pít pivo, stanovat nebo prostě jenom třeba sedět v kině. Tito lidé na své motorce jezdí, docela často to bývá jejich jediný dopravní prostředek a je jedno, kolik jim je let. Easy Rider má k motorkám citový vztah a mnohdy je srdcem více motorkář, než spousta jiných "majitelů motorek." Většinou motorkám i hodně rozumí, takže takový pokec s tímhle týpkem vás v mnohém poučí a domů odcházíte s dobrým pocitem, že jste zase o nějakou tu zkušenost bohatší.

Záměrně se tu nezmiňuju o lidech, co jezdí na skútrech, ne proto, že by skútr nebyla motorka nebo že bych proti nim něco měl, jenom je prostě neznám. Myslím, že většina skútr používá na přepravu po městě a na nějaký imidž kašlou, ale neznám jich tolik, abych z toho mohl vyvodit relevantní závěr.

Všechny tyto skupiny se samozřejmě mohou různě prolínat, třeba se můžou potkat U Trampa v Buchlovských kopcích a společně sledovat "kaskadérskou" produkci na zadních kolech za plného provozu, ale co je hlavní, nejen podle motorky se pozná fajn člověk. Takový easy rider může sedlat v podstatě cokoliv a vždycky je člověk rád, když se s ním může svézt. Na druhou stranu, ještě jsem snad neviděl 19ti letého na chopperu....

Poznámka:

Vše výše uvedené se nijak neshoduje se skutečností a poznatky napsané v článku jsou pouhá fikce.
Během psaní článku nebylo ublíženo žádnému zvířeti.