Garáž se musí zabydlet!

Pořídili jsme si do garáže spoustu nových věcí, taková garáž, to přece není žádná sranda, některé jsou příliš neosobní a nezabydlené, slouží jenom jako přístřešek pro auto a majitel si neláme hlavu nad nějakými pocity. My to vzali od jiného konce - naše garáž je nejen přístřešek pro naše miláčky, ale taky místo pro setkávání kamarádů, pro pokec, pro opravy a úpravy motorek a třeba někdy poslouží i jako dočasné útočiště před zuřivou manželkou :-)

A tak jsme začali kobercem. Bez koberce je podlaha příliš studená, holý beton nesvědčí ani akustice a už vůbec nepůsobí útulně. Po koberci přisly na řadu poličky - nemůžeme přece všechno válet po zemi, pořádek musí byt! A tak jsme koupili krásné dřevěné desky, za které bych se nestyděl ani v obýváku (copak se dá dnes koupit něco normálního?), plechové úchyty a jednoho večera navrtali do zdí spoustu děr. Byla přitom docela sranda, zvlášť zajímavě to vypadalo, když jsme vrtali třema rukama, tělo na tělo... Jedna polička sice trochu padá směrem k zemi, takže se na ni nedají dávat šroubky, druhá zase přesně nesedí s tou první, ale i tak jsou super, konečně si na ně můžeme dát nějaké věci a nemusíme všechno válet po zemi. A hlavně jsou naše!

Jako další jsme pořídili pár drobností, které se vždycky hodí, jako třeba věšák na bundy, koš na odpadky, židle, bobky na sezení u motorek, stolek s lampičkou, rádio, vysavač na koberec a olejový radiátor. Radiátor je samozřejmě jenom dekorace, protože jakékoliv topení je v garáži zakázáno :-)

Kromě toho všeho tam máme samozřejmě taky motorky - teda momentálně jenom 2, protože Dan tu svoji prodal s tím, že si do jara koupí novou, větší. Máme tam taky nové nářadí, přenosnou lampu, hadry, oleje, benzín a Jura dokonce náhradní motor. Takže?

"Je načase garáž trochu zabydlet a zkolaudovat, " říkám v týdnu Jirkovi.
"Myslíš udělat bečku?" okamžitě uhádne ten chytrý kluk, "není problém!"

A tak v sobotu vyjíždíme Jirkovým Ferrari 105 do Prštného, kde se dá v jednom rodinném domě vcelku levně pořídit několik druhů piva v sudech. Po předchozí krátké poradě, složitých propočtech (co kdyby pochybělo), několikerém dělení obsahu bečky počtem možných příchozích a hlavně schválení "krizového scénáře" (no jo, ten spočíval v tom, že jsme se museli domluvit, do které hospody půjdem, až to vypijem) bereme Černou Horu, 11 stupňů, 20 litrů - to i se zapůjčením pípy stojí rovných 510,-Kč. To jde, co říkáte? Pivo vychází na necelých 13 korun!

Následuje nákup věcí, bez kterých se žádná akce neobejde, dobroty jako jsou tvarůžky, anglická slanina, cibule, korbáčky, sádlo a chleba. Po příjezdu postavíme bečku na zem a všechno to povybalujem na stůl - je to krásný pohled, všechno to kolem, to zátiší s motorkama, ten stůl plný dobrot a uprostřed toho malý sympatický soudek s lahodným mokem. Nebe! Jsem mrtvý a přišel jsem do motorkářského nebe! Nebo už mi ze všeho jebe?

No ale neztrácejme zbytečně čas. Beru do ruky pípu a zatímco Jiřík maže některé chleby vlastním sádlem, dává na ně cibuli a jiné zase maže máslem a dává na ně tvarůžky, já načínám bečku a točím první 2 kousky. Mňam. Lahoda. Musím uznat, že Černá Hora je moc dobré pivo a že i na druhý den se po něm dá fungovat vcelku bezbolestně, samozřejmě pokud člověk nepřekročí rozumnou míru.

A máme tady první návštěvu - Jirkova manželka se sestrou a jejím manželem. Ten si dá jedno pivko, ohodnotí motorky a zas všichni odchází, aby uvolnili místo další "exkurzi", tentokrát kamarádovi se synem. A tak zatímco synek sedí na mojí Hondě a zkouší různé ovládací prvky, taťka si s náma dá trochu toho pivečka. Až se mi zdálo, že malý už hraje motorkáře moc dlouho a musel jsem udělat zlého strýčka, moje Honda přece není žádná lavice pro návštěvy. To dá rozum.

Přichází Dan, třetí spolumajitel garáže a samozřejmě bez dlouhých prostojů vytahuje skleněný půllitr a točí si pivo. Zanedlouho se znovu lehce vyměňuje osazenstvo - Mira se synem odchází a jejich místa zaujímají Bořek s Romanem. V této sestavě už vydržíme až do konce, sesedneme se dokola kolem kamen, nad kterými si ohříváme ruce jako nad ohněm - samozřejmě jenom hypoteticky, radiátor nefunguje, je to jenom dekorace - a řešíme všechno možné. Jura mi například vysvětluje, jak funguje suchá spojka. Kde ji tak najednou vzal, je mi sice záhadou, ale nijak to neřeším a soustředěně poslouchám jeho výklad....

Někdy kolem půlnoci mě napadne, že bychom si mohli zadýchat trochu toho pořádného motorkářského vzduchu a tak vytahuju klíček a.... a startuju Hondu. Chytá na první pokus, přestože už chvilku stála, ale to není nic nového. Tuc tuc tuc tuc říká motor, pěkně v poklidu a z výfuků se line nádherná vůně spáleného benzínu. Paráda! Všichni se tváří náramně spokojeně, je vidět, že náhle "oživlá" motorka všem vylepšila náladu.

Když už začalo být v garáži trochu husto, otevřel jsem vrata a vytáhl Hondu ven, přece jenom se musí trochu zahřát, když už je mezi živými. Chvíli jsme kolem ní postávali, poslouchali ten nádherný dunivý zvuk, znásobený uzavřeným prostorem společných garáží a říkali si, jaké by to bylo se na ní projet. Jak to dopadlo, je vidět na fotografiích v galerii ....

Co říci závěrem? Byla to moc dobrá akce, myslím, že všichni byli spokojení a doufám, že se podobné akce budou opakovat častěj. Jenom musíme příště změnit stromek, ke kterému jsme se chodili vyvenčit, protože ten "náš" asi brzo uhyne :-)

Poznámka:

chtěl bych apelovat na všechny, kterých se to týká, aby se zdrželi ježdění po ulicích v noci, bez helem a v ne zcela střízlivém stavu. Obzvlášť se zapovídají honičky s policisty - akce podobného rázu se nebudou tolerovat!