Co se sobotním večerem? Dáme bečku!

No jistě, co jiného chcete v sobotu dělat? Zvlášť když je venku zima, prší, jezdit na motorkách se nedá?

A tak slovo dalo slovo a v sobotu odpoledne jedem se Shollochovem koupit do Prštného soudek. Co koupíme? Prodejce nám ušetřil dilema: "Z malých beček mám jenom Janáčka." No tak to teda opravdu nechci, to si radši do krku naleju rozpálené olovo a tak bereme Plzeň, 15 litrů, tedy 30 piv.

Já vím, že 30 piv není kdovíco, ale pro 3 lidi, kteří jsme byli původně domluvení, je to akorát. Soudek je to pěkný, takový miloučký, úplně ho vidím doma u televize. Dva filmy a je po něm :-)

Protože i jíst je potřeba, cestou zpátky zastavujeme v Delvitě a kupuju rohlíky a klobásky na jednohubky. Michal shání tvarůžky - chce totiž připravit pořádnou mňamku, tvarůžkovou pomazánku. Nu což, trochu mám sice obavy o své zdraví, ale on se už od pohledu v jídle vyzná a tak mu slepě důvěřuju.
Tvarůžky nakonec nesehnal, tak pro ně musel jet až do Kauflandu. To už jsem zatím já doma vše nachystal a vyrazil do garáže. Je tam teď trochu míň místa, co tam má motorku i Dan, ale pořád je to v pohodě, znáte to, dobrých lidí se vejde dost a kurvy si sednou blíž :-) Před garáží už jsem potkal třetího aktéra naší komorní garážoakce, shodou okolností taky Michala.

"Tak nebudem dlouho otálet, ne?" říkám a beru do ruky pípu s pumpou, kterou nám za 30,-Kč půjčili i s bečkou. Narážím a točím první kousky. Za chvíli přichází i Shollochov a tak roztáčím další. Chvíli to trvá, než pěna trochu sedne, ale výsledek stojí za to - Plzeň je snad i lepší než v hospodě, kam normálně chodíme! Vychlazená, s krásnou pěnou a ta chuť, no prostě paráda! A to všechno za cenu piva 20,-Kč, to jde, co říkáte?

"Přijede i Honza, volal mi, jestli nezajdem na pivo," oznamuju ostatním. Na okamžik se všem mihne obličejem panika z možného nedostatku piva, když nás vzápětí Michal "Tupča" uklidní: "To nemůžeme vypít, po včerejšku to prostě nemůžeme vypít." "Nestresuj a vem si jednohubku," snažím se zmírnit jeho tragické vize a jdu otevřít dveře, protože právě přišla Alena.

Přišla a vybalila tašku - mňaaaam, ta nám ale nachystala dobré jednohubky! Teď nevím, co mám jíst dřív, jestli ty svoje, nebo ty se salámem od Aleny, nebo tvarůžkové (mimochodem, moc dobré) od Mr.Shollochova anebo tlačenku s cibulí od "Tupči". A znovu dveře, přichází Kristýna a chvíli po ní dojíždí i Honza. A jsme komplet! Holky pivo nepijou, a tak k panice není žádný důvod :-)

A tak si sedíme kolem radiátoru (samozřejmě vypnutého), takový pěkný sobotní večer, Danovu motorku jsme potáhli kousek dopředu, aby nedoznala nějaké újmy na zdraví a kecáme o všem možném, točíme si pivo, jíme, kecáme, točíme si pivo, jíme.... Že ten čas při těch příjemných věcech vždycky tak uteče....

Dopíjím, dávem krýgl pod pípu, natočím pár kapek, když z pípy začne jít sykot a prázdný vzduch. "A je to tady," pomyslím si, "černá předpověď se naplnila." Ano přátelé, jistě znáte ten zvuk, který je od nepaměti postrachem můžů na celém světě, ten nepříjemý až odporný syčivý zvuk, jako když... jako když.... ó hrůzo, jako když dojde bečka.

No co se dá dělat, o suchu sedět nebudem, zajdem navštívit ještě hospodu "u Rusa", kde mívají otevřené i o půlnoci. A opravdu, otevřené bylo a dokonce prý mají i Plzeň! Světe div se! A tak si jednu ještě dáváme, teda kromě Honzy, který nepije, protože ráno zas musí někam jet. A když už jsme v té hospodě, proč si k tomu všemu nedat i cigárko, Alča se teda zvedá a jde jedny koupit do automatu. Výborně, Marlboro Light, ty mám rád :-)
Jedna Plzeň nestačí, dáváme si tedy ještě další. Ale co to? "Myslíš, že to je Plzeň?" nakláním se k Shollochovi, "mně se to pivo zdá nějaké jiné." "No... je nějaké divné, to předtím teda bylo jiné." "Tohle není Plzeň," říkám a uzrává ve mně hrozné podezření. Tu chuť znám, o týden dřív jsem to tady pil poprvní, je to točený Heineken! Teda ne že by Heineken bylo špatné pivo, dokonce tady i stojí stejně jako Plzeň, ale copak to se dělá, když si zákazník objedná Plzeň, dát mu něco jiného? To bysme taky příště místo Plzně mohli dostat třeba nachcané, no ne? "Šak voni to nepoznaj, velebnosti, sou vožralej pod vobraz!"

No, i v plzeňském Heinekenu jednou zavřou a tak se začne přemýšlet, co dál. "No co, půjdeme do Admirálu do Šmoulího," nenechá nikoho na pochybách o svých čistých úmyslech Alča. Všichni souhlasí a tak vyrážíme. Admirál jsme nakonec nějak minuli a skončili v úplně luxusním pajzlu kdesi hluboko ve Šmoulím městě. Moc si toho z něj nepamatuju, jenom vím, že tam byl veliký Juke Box, ze kterého pořád něco hrálo na plné kule, na baru seděli nějací lidi, od kterých jsem pořád somroval cigára a nakonec přišel úplně božácký mladý rapper, který si přinesl vlastní rádio, stoupl si na bar a pěkně si na té své muzice ujížděl. S ním se prostě nešlo neseznámit :-)

Byla to dobrá akce. Všechno se snědlo, vypilo a všichni si to také donesli domů. Já se Shollochovem jsme došli statečně v 6 ráno za svitu vycházejícího slunce, jak dopadli ostatní nevím, ale mám nějake nejasné zprávy, že přežili všichni. A tak to má být. Chválím, že tentokrát se všechno obešlo bez zbytečného startování, ježdění a honiček s policajtama (jo, raději jsem nechal doma klíče), snad jsme ani moc lidí nevzbudili tím prděním při nočním čůrání mezi ojedinělými stromy v našem betonovém pralese a tak doufám, že v podobném duchu se budou konat i akce další :-)