Zlaté Písky u Bratislavy!

Tak jsme zase jednou v pátek přemýšleli, kam se tak zajet v sobotu okoupat.
Luhačovice? Tam by nikdo soudný snad do vody nevlezl. Brněnská přehrada? "Tam to znám, tam je hnusná voda," říká Pražák. Vranov? "Tam to znám zas já, taky hnusná voda," říkám já. Nové Mlýny? Taky nic moc. "Co třeba Senec na Slovensku?"

"To není úplně špatný nápad," odpovídám, "ale tam to docela dobře znám, jezdíval jsem tam často. Ale mám jiný nápad - co třeba Zlaté Písky u Bratislavy? Tam jsem byl kdysi dávno na kole a bylo to tam dobré."
"Proč ne?" říká Pražák, "když mě do večera nenapadne nic jiného, pojedem tam."

A tak se stalo, že ho do večera nic nenapadlo. V sobotu ráno kolem půl desáté vyrážím do Napajedel, kde máme v 10 sraz. Přijíždím chvíli po desáté, Tomáš už tam stojí: "Jedeme na benzinku, potřebuju tankovat." A tak zastavujem ještě na benzince, tankujem, kouříme a já posmrkuju, protože mám rýmu. Jednou nebo dvakrát mi hlavou bleskla myšlenka, jestli to je dobrý nápad, jet se s rýmou koupat až do Bratislavy, ale usoudil jsem, že je :-)

"Pojedem ještě do Hodonína, Igor tam montuje Intrudera a jestli ho poskládá, pojede s náma." No proč ne, čím víc nás bude, tím bude větší sranda. A jedem - Spytihněv, Staré Město, Moravský Písek, Bzenec, Milotice, Hodonín. V Hodoníně zastavujem na benzince a sháníme Igora, který pro nás nakonec někoho poslal, než by nám vysvětlil, kde má ten svůj kutloch. Ale kutloch vpravdě luxusní, jako z amerického filmu o mladých "tunerech", pěkně dole dílna s rozebraným autem a několika motorkama, točité schody do patra a tam pohovka, křesla, stolek, prostě skoro obývací pokoj. A to všechno v jedné z mnoha budov v jakémsi skladišti nebo co to bylo. Jak říkám, luxus.

Bohužel Intrudera měl v takovém stavu, že nám bylo jasné, že čekat na něj nemá smysl. A tak nasedáme, já zapínám navigaci, kde jsem v oblíbených POI našel přímo kemp Zlaté Písky a jedeme z Hodonína ven - Holíč, Malacky, Pezinok a Bratislava. Trochu zvláštní okliku navigace zvolila, ale nakonec jsem byl rád. Vypnul jsem totiž dálnice a tak jsme jeli krásnýma okreskama z druhého konce Bratislavy, přímo až k vodě. Musím ještě vzpomenout na dost dobrý úsek v kopcích mezi obcí Pernek a Pezinkem, bylo to něco jako Buchlovské kopce na druhou, minimálně dvakrát tak dlouhý úsek s krásným asfaltem, samá zatáčka, vracečky, kolem krásná krajina, stromy, lesy a ... a samozřejmě pitomci, závodníci, kamikadze, dárci orgánů, nazvěte si je jak chcete. Poté, co jsem se několikrát polekal předjíždějícího šílence, vysednutého z mašiny s kolenem na zemi, začal jsem se v duchu modlit, abychom tuto část výletu přežili ve zdraví.

A jsme tady. Areál je to veliký a všude je docela dost lidí, tak se rozhlížím, jestli nebude chtít někdo zaplatit parkování. "Chodte ďalej," mává na nás jakýsi mladý slovenský chasník a tak jedeme dál. U brány do areálu ani nezastavujem, sice tam něco vybírají, ale tak nějak projedem, že to ani nikdo neřeší. Třeba se báli, že by jim ti zlí motorkáři ukousli hlavu :-)

A tak se převlečem do plavek už rovnou na parkovišti a jdeme se podívat k vodě. Pláž je skoro úplně plná, teda hlavně u vody, kousek dál mezi stromy už to není tak hrozné. Necháváme věci v trávě a jdeme se koupat. Voda je super, teplá a čistá, takže myslím, že jsme neudělali chybu, když jsme jeli sem a ne do Luhačovic.

Poplavem teda trochu a jdeme na procházku po areálu. Vidím, že jsou tu i vodní lyže na vleku, poslední dobou docela oblíbená atrakce. Matně si vybavuju, kde jsem s tím kolem stanoval, ano, už to vidím, pěkný travnatý plácek a vedle něj hospoda, pořád stejná dřevěná hospoda, jako předtím, když jsem tam byl s tehdejší přítelkyní. Dokonce i ten samý stolní "nevímco" tam je pořád, až se mi to zdá neuvěřitelné, jak se tady zastavil čas. A snad je to i dobře, že se tu nedějou zvěrstva jako na Senci, kde se všechny stánky zbouraly a místo nich se postavily mohutné betonové monumenty, plné řvoucích lidí. Tady byl pořád ten klídek, co předtím, sice hodně lidí na pláži, ale v kempu pohodička, kterou narušovala jen jakási soutěž, kdo dýl udrží na napnutých rukách disk z kola od auta. Zajímavá disciplína :-)

Pražák tu dokonce potkal známé, teda jejich auto - autoškola z Napajedel. Jak je ten svět malý.... No nic, jdeme zpět, lehnu si do trávy, do huby dám cigáro a sleduju, jak kolem mě chodí ty krásné štíhlé a opálené slovenky, jak si lehkým pohybem ruky nadhazují dlouhé vlasy a poslouchám tu jejich exotickou a temperamentní řeč. Ráj na zemi :-)

Je čas ještě jednou hodit těla do jezer a a pomalu se chystat k odjezdu. Škoda, že není víc času, určitě je to ale inspirace pro nějaký delší pobyt, aspoň na víkend. Tohle je místo, které jsem loni nestihl projet a rozhodně stojí za to Zlaté Písky navštívit. Možná ale bez.... no znáte to pořekadlo, o nošení dříví do lesa, že jo.

Sbaleno, nastartováno (motor ani nestihl vychladnout), zapínám navigaci a jedem. Mrška nás chce tentokrát vést přes Bratislavu, ale nijak to neřešíme, aspoň obhlídnem město. Projeli jsme ho krásně hladce, musím uznat, že navigace má něco do sebe. Tohle byl můj první větší výlet, kde jsem tomu zařízení s displejem věřil a jsem stoprocentně spokojený.Takže - výlet super, koupání parádní, počasí vyšlo a Pražák na mě bral na přejezdech ohled. Co víc si na sobotu přát?