Taková sobotka,

jedna z mála pěkných ještě v dubnu. Tedy i přes známé heslo: "Duben do mašin pudem" se scházíme v již oblíbených 13:00 hod. u taktéž oblíbené pumpy na Jižňácích. Cíl byl domluven den předem napivku. Pojedeme na hrad, na Helfštýn, který je znám svými folkovými festíky i tradičními kovářskými slavnostmi. Mj. zrovna před týdnem 18.4. byl Mezinárodní den památek.

Dost keců, jedeme, woe ! Dofoukat gumy, vyblembat se, nabrat benál a kurs Tučapy-Dřevohostice-Oprostovice-Týn nad Bečvou-Helfštýn. Cesta typicky vyhlídková,cesty čtvrté až páté kategorie, jen Robert mluví pořád cosik o roztřepaných řidítkách. Problém je, že při 10. tisících otáčkách, nebyl moc slyšet ;-) Takže po krásném zatáčkovitém klesání do Týna jsme zhruba po hodince cesty TU - na hradě.

Parkujeme na vyhrazeném moto-parkingu mezi ostatní stroje, zamykáme a odkládáme teď již zbytečné helmy, rukavice, dubeňáky. Platíme parkovné, každý asi 1.2 litru benzínu ekvivalentu. Po mírném stoupání vcházíme do vstupní brány - fotíme se. Opět koupíme lístek v budce a potěší nás, že je v ceně zahrnut i výklad. Občerstvujeme se místním "přerovským", já polotučným, Robert trochu váhá, ale jde do toho taky, opět vzájemné fotografování, abyste nám to prej věřili...

Tož dem na tu obhlídku, néé ? Jóó, dopijemto adem. Už přichází sprievodca. Sympatický chlapík, něco mezi učitelem angličtiny na gymplu a odborníkem na detoxikaci.Nicméně informací zajímavých bylo spousty. O to, že jsme měli dnes kam jít se zasloužil náš oblíbený loupeživý rytíř Friduš z Linavy začátkem 14. stol. Název bradu Helfen - Stein (Helfův Kámen) pochází od Helfa (Helfrida,Helferika,Fridusia-Friduše-Bedřicha) z Linavy, loupeživého rytíře, jenž hrad založil. Pak si to hoši z Kravař, Pernštejnové a páni Bruntálští vzájemně bořili, rekonstruovali, bořili a zase opravovali, dnes je dochována rozsáhlá zřícenina hradu - gotické pevnosti. Tehdejší loupeživí rytíři dokonce hrad prochlastali a museli prodat (jo, to byly časy, zlatí Vokové ze Sovince, Půta z Ludanic a další))))

Jako každý správný hrad má svá tajemství a pověsti. Třeba jak říkal "učitel" u vstupních bran jsou vykousaně hladké výbrusy ostřím, které údajně způsobili nudící se strážní na stráži, kdy si brousili své meče, kopí, sekerky a kdoví co ještě. Také je tam studna, ke které se váže pověst, že je bezedná, protože pro Krále platilo právo první noci, ale 14-letá vyvolená raději vyskočila z okna právě do oné studny. No prostě stejně jako dnes, komu se nelíbí, až se ucho utrhne.

U nás sklidila největší ohlas historka o tehdejších záchodech, které byly vystrčeny ven "outside" hradeb. Nebylo potřeba splachovat a ještě to mělo odstrašující efekt na nepřítele. Tenkrát se těmto záchodkům říkalo "Výsernice" prý se to ale neujalo a časem tohle slovo zaniklo. My společně s Robertem jsme pro znovuzavedení onoho slova, pro svoji krásu a komu se to nelíbí AŤ TÁHNE DO VÝSERNICE, TAK !!!

Možná je ještě potřeba říci, že jsme byli ve skupince asi 20 lidí, kteří trpělivě poslouchali výklad a kromě toho se bavili pohledem na dva magory co se potí jeden v textilu a druhý v kůži. Kůže nebo textil? Mimo jiné ti dva vypadají nějak divně, proč jsou spolu? Máňo asi to budou ti, no ti, buzíci. Ne, nejsme i když mi pod výsernicí chce Robert dát hubáka, palcem do jeho břicha s díky odmítám, snad příště, baby.

Takže se vraťme k výkladu, dnes je hrad za velké podpory dobrovolníků velmi citlivě restaurován za podpory památkářů. O prázdninách zde probíhá HEFAISTON, setkání uměleckých kovářů ojedinělé v naší republice a jejich výtvory zdobí celý areál bývalého hradu. Materiálem je měď a zájemci se učí metody její zpracování.

Na závěr prohlídky jsme si byli prohlédnout mincovnu hradu, tehdejší Národní banku. Nejrůznější vysekávače, válcovače, hranovače, leštiče, prostě klobouk dolů před tehdejší středověkou technologií, co všechno dokázali ti ogaři vyrobit. Prostě z těch dnešních IBM compatible už blbnem a krásná ruční práce má své hodnoty i po staletích. Po prohlídce mincovny v podzemí si vylézáme na 30 metrovou nově postavenou rozhlednu. Jednomu z nám se trochu klepou kolena závratí, pro zachování inkognity nebudu Roberta jmenovat. Pár záběrů z násobené výšky a již jsme tady viděli takřka vše, takže poděkujeme našemu "učiteli" a štrapajdá k "dvouhrnkové sekačce" a "čtyřhrnkovému vysavači" směr Přerov-Hulín-Otroky-Zlínek, ať to trochu protáhnem.

Cesta ubíhá normálně, za Přerovem nasazuje Rob tempo 100+20+20+20 km/h a valíme dom. V Tlumačově najednou odklon z hlavní cesty a modré blikající majáky. Adopr... Zabočujeme na vedlejší, když Rob parkuje Hondu u kraje a sundává helmu. Co je Woe ? Nic, byl tam motorkář ! Jo, byla to Yamaha Midnight Star, něco kolem 1300 ccm, bohužel již nebyla pohromadě. Přední vidle chyběly , trčela pružina, vyteklý olej a byl na ní smutný pohled. Zasahující hasič, když nás viděl, tak oznámil: "Nemohl za to ! Polák zaspal za volantem a v protisměru sestřelil kluka s holkou na té Yamaze a to ještě stihl sundat zaparkované fáčko u domku." Tak jsme bohužel torzo mašiny odnesli na dvorek nějakého dobrého strejdy, který mu to ohlídal. Oba jezdci již byli odvezeni, holka snad zlomenou nohu, borec podřený. Důležité je, že snad budou ok a my je ani neviděli. Měli štěstí? Nebo smůlu? To je úhel pohledu, byli v nesprávný okamžik na nesprávném místě - KURVABOHUŽEL. Poučme se všichni, ale i náhody existují. Snad jen jsou v době psaní tohoto opožděného článku v pohodě. Jen mi blesklo hlavou jak to odnesla ta 350 kg. mašina, měli ASI štěstí, jet na něčem lehčím, neuděláš s tím nic a během zlomku sekundy může být konec. Už toho nechám a s pozdravem: Kolama vespod, hodně zdraví a dobrých náhod...

Pár fotek je v galerii.