Víkend 24-25.5.08 Mohelnice.

Tento víkend se v Mohelnici konal Truck Trial World Cup 2008. Původně jsem ani nevěděl, co to je, ale večer předtím, když jsme se bavili, že bychom mohli zas někam vyjet na výlet, padl i tento nápad. Současně se sice pořádal Street Fighter ve Slušovicích, ale to je moc blízko, to by nebyla žádná projížďka :-)

A tak v sobotu kolem oběda jsme se posbírali a vyrazili do Mohelnice. Nakonec jsme jeli jenom ve třech, já, Jitka a Dan. Ostatní buď nemají motorky, nebo mají pořád nějaké povinnosti nebo co... Ale to vůbec nevadí, i tak jsme se projeli hezky. Cesta byla super, svítilo sluníčko a po mohelnické dálnici se jede dobře. Jenom Dan nám pořád ujížděl, chtěl asi vyzkoušet, jak rychle mu to jede. Naštěstí na nás vždycky počkal, takže všechno bylo v klidu, dokud jsme nedojeli do Mohelnice.

Mohlo mi dojít, že trialové závody asi nebudou na asfaltu a že cesta zřejmě nebude úplně ideální. Jak tak jedem, mávne na mě pořadatel: "Tady doleva, tam bude parkoviště." Jedu teda doleva, pomalu končí asfalt a začíná šotolina. "Hmm hmm hmm," mumlám si pro sebe, "jsem zvědavý, jak tohle zas dopadne." A ano, dopadlo. Šotolina se změnila v polní cestu a já měl docela problém udržet můj těžký a nízký cruiser kolama dolů a na cestě. Podobné problémy měla samozřejmě i Jitka na Viragu, nejlíp z nás na tom byl asi Dan na Fazeru. Ale k parkovišti na zelené louce jsme nakonec dojeli. "Už víš, proč chci to géeso?" volám na Dana za sebe. "Já už ho chci taky," šklebí se Dan zpod helmy. Jojo, naše motky prostě nejsou na takovéhle polní překvapení stavěné...

Sotva jsem postavil motorku a vydal se hledat nějaký šutrák pod stojan, aby mi nehapala na vlhké zemi na bok, přichází pořadatel a říká, že můžem jet ještě dál, že je ještě jedno parkoviště blíž závodní trati. "Ach jo," pomyslím si, "je sice blíž, ale jaká tam asi povede cesta?" Ano, uhodl jsem, ta stejná, jeli jsme tedy ještě pár stovek metrů po polňačce, než jsme dorazili přímo k závodnímu areálu. Paráda, aspoň to nebudeme mít daleko.
"Parkovné je za padesát," dozvídáme se od nějaké malé paní výběrčí, sotva se nám podařilo jakžtakž zaparkovat a za pomoci místních pořadatelů podložit stojany dřevem. "Já to zaplatím," říkám a vytahuju pajcku. Paní si ji ode mně bere, dává mi lístek, ale vůbec se nemá k odchodu. Dívám se na ni, ona na mě a říká: "Parkovné je za padesát." No co, jiný kraj, jiný mrav, pomyslím si a chvíli nereaguju. "Parkovné je za padesát," dozvídám se už značně vyčpělou informaci. "Ale vždyť jsem vám právě padesát dal, tady mám lístek." "Jo, ale jenom za sebe." "Cože? To je jedno parkovné za motorku 50,-Káčé?"

"Vstupné je stopade," dozvídám se od dalšího výběrčího. Uff, tolik hladových krků najednou... Ale neprotestuju, byť je to 150,- na celý den a my přijeli ve 3, neprotestuju, nehádám se a platím. Zato Dan se rozhodl smlouvat a tak odcházím a zatímco už vidím Tatru 813, jak sebou smýká mezi hromadama hlíny, Dan ještě pořád stojí u motorek a debatuje s výběrčími. Nakonec stejně marně....

A samotný TruckTrial? To se musí zažít, já ještě nic takového nikdy neviděl. Byly tu auta všemožných kategorií, od otrubkovaných speciálů přes silniční offroudy, Jeepy, menší nákladní auta až po obrovské Tatry 813 a 815. Závodníci museli vždycky projet trať v terénu, vytyčenou brankami a pokud možno se nepřevrátit. Na to, jestli je všechno v pořádku, dohlížela spousta pořadatelů a komisařů, kteří občas sami moc v pořádku nebyli, protože přebíhali před nebo za autem v takových situacích, že kdybych byl řidič, vystoupím a přitáhnu jim kyslík.

Opravdu jsme se bavili dobře a myslím, že včetně Jitky, která říkala, že auta se jí líbí. Sledovat umění řidičů obzvláště těch větších vozidel byl fakt zážitek - když vidíte Tatru 813, jak poskakuje po půlmetrech do strany, jak má kola ve vzduchu, že si říkáte teď, teď to přijde a už se musí převrátit a ona se nejen nepřevrátí, ale i projede cílem, musíte nutně obdivovat chlapa za volantem, který tohle dokáže. A co teprve výjezd do kopce s náklonem snad 70 stupňů na rozbahněné půdě! Tam to naše Tatra 813 8x8 s dvojitým turbem, doprovázená hustým oblakem černého dýmu, nandala i německému Mannovi, který neměl vůbec šanci. Nakonec, můžete mrknou na výsledky, je tu i vidět, na čem všem se dá trial jezdit :-)

Celá akce se konala kolem louky, na které se daly postavit i stany, takže jste to mohli pojmout jako víkendový výlet, přespat ve stanu a z louky sledovat závody. Kromě stanů tu samozřejmě byla spousta stánků se vším možným, spousta jídla a pití, takže o vše bylo dobře postaráno. Až jsem litoval, že jsme přijeli tak pozdě. Příští rok si tohle show určitě nenechám ujít, musím říct, že to opravdu stálo za to a každému tuto podívanou mohu jenom doporučit.

Nějaké fotky jsou na webu a další, co jsme fotili s Danem jsou v galerii.