locatoweb

Kopcování na Slovensku

Autor: Magda
12. srpen 2010
Zobrazení: 2345

Kterak po kopečkách jezditi a svou milou na motorce lesem voziti. Kterak se v kempu opíti a svou milou večer zlobíti :-) Prostě pohoda, klídek, baworáček.

Pondělí

Konečné dobalování, měníme peníze a nakupujeme poslední věci na cestu. Gesíčko už stojí nachystané a řádně nabalené v garáži.
Odjezd ze Zlína asi v15:00.
Trasa: Zlín - Velké Karlovice - Makov - Bytča - Žilina - Turčianské Klačiany - Turany - Kraľovany - Stankovany - Ružomberok - Bešeňová a "vrchem" okolo Liptovské Mary až do Liptovského Trnovce = kemp :-)

002 Liptovska MaraPříjezd asi kolem 19:00, nespěchali jsme, Robert je skvělý řidič, zbytečně nedivočí a taky jel poprvé s takovým nákladem….haha ..ještě aby ho tak ztratil...Rozbili jsme první tábor - bleskové postavení stanu, průzkum sociálního zařízení (vše zdarma a teplá voda neomezeně - sláva :-)) a vyrazili něco sníst a popít. Trochu jsme se rozšoupli u pečeného kolena a Plzničky - která ale záhy došla. Naštěstí jsme v sousedním stánku objevili báječného ležáka Bernarda 11° v láhvi… Vydržel s námi po celý pobyt v tomto kempu. Díky, Béďo.


------> No, když jsem motorku naložil a poprvní jsme na ni sedli, slezl jsem a šel se podívat, jestli nedřeme asfalt spodním koncem značky. Naštěstí nám ještě kousek zbýval a tak jsem se zatvářil hrdinně a opatrně přidával plyn, aby se nám nezvedalo přední kolo. Cesta úplně v pohodě, ze začátku jsem se bál každé díry, ale postupně jsem je začal ignorovat - Hroch si s něma poradil i bez mého zásahu.

007 Liptovska MaraKemp v Liptovské Maře je vážně v pohodě, za nějakých 6 Euro na osobu ani není drahý a kromě pěkné pláže, čisté vody a pěkného okolí může nabídnout i čisté záchody, teplou vodu a kuchyňku. Super. Když jsem viděl Plzeň a grilované kolena, myslel jsem, že jsem v ráji, ale jenom do té doby, než se nás pokusila o pár drobných obrat obsluhující paní tmavší pleti. Díky Magdě jsem to ještě zkousnul, ale když se jí pak nechtělo točit Plzeň a raděj řekla, že došla - a ať si prý dám Kozla!!! - definitivně a na celý pobyt jsem tuto hospodu zavrhl. A dobře jsem udělal, Bernard je dobrý! <------


úterý

016 Liptovska MaraBudíček v 6:30, vedle nějaká větší skupinka balila stany a živě u toho diskutovala. K snídani bramboračka z pytlíku (další klad tohoto kempu - k dispozici velmi dobře vybavená kuchyňka - několik vařičů, konvic i mikrovlnek…nakonec jsme ten vařič i s bombou vezli zbytečně).
Plán na dnešní den: okoupat se a vyrazit!
Tak jsme hupli do plavek a šli k vodě - o hupnutí do ní se ale nedá mluvit, spíš to bylo takové zatuhlé soukání se :-) No holt je to tu v horách, žádné Zlaté písky :-). Ale voda čistá a nakonec jsme i plavali …. chvilinku.
Přeházeli jsme věci do stanu, ať jedeme polehku a vyrážíme dle plánu - směr Liptovský Mikuláš (drobné kufrování, v těch městech je to nejhorší :-) a odtud na jih - Nízké Tatry - kolem Demänovských jeskyní až k Chopku. Pod Chopkem to vypadá divně, vše je to tu nachystané spíš k zimním radovánkám, lanovky stojí, trochu pusté a neutěšené…ale kopec je to veliký.....

053 TatryPak zpět do Liptovského Mikuláše a odtud na Liptovský Hrádok a dál na východ proti proudu Čierneho Váhu. Moc hezká cesta, taková zpustlá skoropolňačka to je, žádná auta a jen jediný problémek - najednou je tu zákaz vjezdu a značka CHKO (Nízké Tatry). No, přece se nebudeme vracet :-)…tak jsme se přímo před chatou lesáků otočili dokola a vjeli tam….škoda jen, že jsem víc nefotila, třeba ten náklaďák naložený dřevem, co se řítil proti nám a troubil :-) nebo to auto Lesní správy, co jelo hned za ním. Hlavou se mi honily výše pokut…
Ale projeli jsme se parádně, plno děr a štěrku, Robert si to při řízení užil.

Další cesta vedla na sever přes nádhernou pláň, tuším to byly vísky Vyšná šuňava a štrba, před námi se tyčily Vysoké Tatry, nebe plné mraků a sluníčka, jen my dva na motorce…hmmm.. Ve Vyšných Hágách to stočíme doprava směr Starý a Nový Smokovec a Tatranská Lomnica. Celý dojem z jinak krásných míst kazí absence stromů, prostě všude jen holé stráně s pahýly vyvrácených kořenů a vývratů. A taky se mi opět vybily baterky ve foťáku. Cestou zpět jsme to na benzince v Novém Smokovci napravili a uháněli dál, teď již na západ směr štrbské Pleso.

No, čekala jsem něco většího a Tatranštějšího :-) Prostě je to taková velká louže, vedle které stojí hotel a přes vodu je jich postavených spousta. Žádná velká romantika. Nějaký ten skokanský můstek, hodně lidí… Asi kdybychom byli pořádní turisti, našlo by se tu dost pěkných míst, ale máme přilby, bundy, kalhoty… třeba někdy příště, až přijedeme vlakem :-)
Směr západ, jihozápad, do kempu. Pěkná cesta horama, asfalt, zatáčky, projíždíme vesnice Podbanské, Pribylina, Vavrišovo…. A já mám zásadní poznatek - i když se zdá, že spánek překonám, tak to není pravda - nepřekonám. V jednu chvíli jsem usnula úplně tvrdě, jen na chvilinku, ale jak se motorka naklonila, probudilo mě to a já se lekla tak, až mi srdce málem vylítlo z těla. Fakt špatné, musíme si s Robíkem domluvit nějaké signály, aby věděl, že mu "zadek" chrní :-)

No a už jsme opět na hlavní cest směr Liptovský Mikuláš. Přes odpor hlavy rodiny jsme zastavili a provedli menší nákup potravin, ono není zlé přihodit nějaké to rajčátko nebo okurek mezi série klobás, pokrmů ze sáčku a piva. A Robík strávil chvíle na parkovišti u HyperNovy rozhovorem s policisty (kochali se gesíčkem, jak jinak :-)). Dojíždíme ke kempu s prvními kapkami, ale zatím je to v pohodě, nic velkého.
Večeře - děsně dobré chilli maso s fazolemi z konzervy a pak Bernard…dobrota. V kempu a pak i v hospodě je překvapivě málo Slováků, převažují Češi a taky nějací Holanďané a Němci. Ve chvíli, kdy sebou praštíme ve stanu do spacáků, začíná celkem vydatně pršet.


------> Jojo, po horách se jezdí krásně. A nemusí to být ani jednotvárná nuda, když nepoužíváte navigaci a spolujezdec zjistí, že na mapě jsou i takové tenké čárečky, co mnohdy nikam nevedou a že by to třeba mohlo být průjezdné. Vy pak jenom posloucháte "tady vlevo", "odboč vpravo" a najednou jste v krajinné rezervaci a není cesty zpět. Malinko jsem se polekal, ale zase na druhou st

ranu jsem byl zvědavý, jak se ten můj "mastodont" popere s rozbitým a mizejícím asfaltem, se šotolinou, kamením a blátem. A když nás minuli lesáci, trochu jsem i zrychlil. A tak nakonec, když jsme z toho vyjeli s větrem ve vlasech a s tvářemi ošlehaným vetvěmi a blátem, jenom jsem se spokojeně usmíval. To půjde.....

Vysoké Tatry jsou krásné, působí takovým majestátním dojmem. Skoro bych řekl, že i strašidelným, když vidíte, jak se nad nimi stahují mračna. Ty polomy jsou sice smutné, ale jak bylo vidět, život jde dál, příroda se časem dá dohromady.

Co mě ale opravdu děsilo, byly skokanské můstky. Nedovedu si představit toho magora, co na takovou věc vyleze a co víc! ještě z toho skočí. V televizi to vypadá v pohodě, ale když stojíte přímo pod můstkem a vidíte tu výšku a ten dopad s krátkým rozjezdem, no fuj. Umřel bych hrůzou, ještě bych se ani nerozjel :-)

Jinak pohodička, všude se mi líbilo, i když docela dobře nechápu, co lidi vidí na těch různých plesech. Asi je to jiné, když jde člověk pěšky, ale třeba zrovna to profláklé štrbské pleso jsem si představoval trochu jinak, než jenom vodu, kde se stejně nedá a nesmí koupat, obklopenou houfy korzujících lidí, mušek a komárů. Příroda jistě nádherná... Ale Magďule má pravdu, chce to asi jiný druh výletu, proto nasedněme a pojeďme do kempu, na Bernarda, na Bernarda, na Bernarda, cigárko, Bernarda, cigárko... no já myslím, že to znáte :-) <------


Středa

Zima, zima, zimáááá, skoro poprchá, tedy jestli tohle je nějaké léto…:-(
Jak jsme si to vymysleli, tak to máme - v největší kose jet ne sever….! Já jsem tam jet nechtěl :-)
Takže z Liptovského Trnovce vyrážíme přes Huty, Zuberec a Oravsky Biely Potok na Tvrdošín, až přijíždíme k Oravské přehradě a nějakému kempu. Robert už tu kdysi byl a říkal: „Není tam nic, jen zima.“ A měl pravdu. Na přehradě vlny jak na moři, fouká severák, nějaký místní dobrý muž mi sdělil, že jak fouká od severu, je to nejhorší…. a bylo. Ještě že byl otevřený stánek a neřidiči uvařili čaj s rumem :-)
Veškeré oblečení jsme na sebe nasoukali už cestou sem. Honem pryč.

Míjíme po levici Oravskou Maguru a po pravici Hornou Oravu, ze severu objíždíme malou Fatru...projíždíme vesnicemi s malebnými názvy: Mrzáčka, Flajšová, Zázrivá, Podhorskovci, Terchová, Krasňany….ale to už je po romantice a blížíme se k Žilině. Minuli jsme nedopatřením zkratku přes Mojš, takže musíme do města. A pak už je cesta nezáživná až do Dolného Kubína- přes Vrútky, Krľovany, Párnicu.

Ale ve Vyšném Kubíně jsme si vyhlídli takovou pěknou odbočku z hlavní cesty - stejně je to trochu napínavé vybírat trasu podle mapy a pak si to srovnávat s realitou :-) A tentokrát to opět vyšlo - takže ve Vyšném Kubíně doleva na Leštiny, Osádku a pak dlouhým lesnatým "nic" až do Lúček. Parádní pustá skromná asfaltečka, ani autíčko a kupodivu žádný zákaz vjezdu :-) Pak překvapivý vpád do civilizace, vodopád a travertiny a lázně, nečekané a příjemné. Udělali jsme malou poznávací zastávku a pak už je to do Bešeňové jen kousek. Vzhledem k počasí (fakticky hnusná zima a pořád to vypadá na déšť) jsme rovnou naplánovali návštěvu termálů Bešeňová na další den.


------> Nojo, já to říkal, zima, sychravo a studená voda. Ovšem že na té Oravě bude až tak hnusně, to překvapilo i mně. Vlny jak na moři v bouřce, syrový severák fučel div to motorku nepřevrátilo a v tomto počasí vidím v kempu 5, slovy pět stanů! Opravdu mi není jasné, co tady ti lidi dělají, ale každý máme jiný vkus, někdo holky, jiný vdolky.... Každopádně je lituju, oblíkám poslední termoprádlo, co jsem si vzal pro jistotu a velice rád odtud odjíždím.

Jinde po cestě to není o moc lepší, občas mě trochu deprimuje jet mezi těmi vlhkými kopci, ze kterých se kouří mlha a v podstatě ani pořádně nevědět, kam jedu. Musel jsem prostě spoléhat na Magdu, že to ví aspoň ona :-) Zase na druhou stranu, když je člověk dobře oblečený a není mu zima, i tahle projížďka má něco do sebe - ta mlha je krásná, zatáčky užasné a ta příroda kolem.... Sem tam trochu mží, ale žádný velký a nepříjemný déšť nás naštěstí nepotkal. A hlavně, člověk nemusí sedět někde v hospodě, když je tak sychravo, nemusí se připalovat na slunku a potit, když je horko a může si v klidu pomalu kličkovat serpentinami a proste si jen užívat okolní přírody.... <------


Čtvrtek

Zabalit, je to dřina, ještě to nemáme pořádně natrénované, co do kterého kufru, co dospod a co nebude potřeba, taková "malá dívčí".
Termály jsou fajn - člověk se jen válí, dělá pohyby, pomalé :-), není mu zima….

Ale tentokrát už bude přesun jen na jih - Liptovský Mikuláš, Liptovský Hrádok, přejezd Nízkých Tater přes sedlo Čertovica, Mýto pod Ďumbierom a Brezno (jejda, tam bylo nějak tmavo!!) a pak stále na jih, mimo hlavní trasy, na Čieny Balog, Vrchslatinu, Hriňovou…projíždíme mezi Veporskými vrchy a Poľanou až do Detvy. Stáčíme se na západ směr Zvolen. Tady se zastavíme v kempu u termálů Kováčová, Robík tu už kdysi strávil veselý večer (prý „"smršť" :-)). Ale ještě je celkem brzy a kemp je uprostřed města, nic moc hezkého - tak to zkusíme jet dál na Žiar na Hronom.

133 Revistske PodzamcieKousek za Žiarom jsme na mapě našli kemp Revišťské Podzámčie. Zdá se nám to tu docela fajn, nový srub, s ubytováním nedělají cavyky, u řeky pár stanů a lodí (jedná se o vodácký kemp), plocha na umístění stanu je obrovská a vedle v ohradě pobíhá a řehtá kůň - co se týká mě, tak jsem spokojená. No a jen o 100m dál je hospoda, kde slušně a levně vaří a mají lahvovou Plzeň. A otvírací dobu upravují dle přítomné klientely.......


------> Bešeňová.... Původně jsem nějak neměl v úmyslu se povalovat v termálech, ale to včerejší počasí vážně nebylo nic moc a tak jsem Magdičce slíbil, že se pojedem ohřát. Trochu jsem se bál, že tu budou spousty lidí a k bazénu se ani nedostanem, ale byl jsem vcelku příjemně překvapený. Celý areál je docela velký, myslím, že i "kľudový bazén" je rozšířený, takže se tu dá i pohnout. šatny na čipy, cena za 2 hodiny venkovního pobytu 9 Euro, taky není nijak přemrštěná.... Myslím, že jsme udělali dobře, když jsme se trochu ohřáli.

Zato Kováčová u Zvolena je pořád stejný děs a hrůza, co kdysi, když jsem se tu stavoval. Termály zůstaly nezměněny a vcelku se i daly, zato kemp byla pořád stejná louka s otevřenými sprchami a plechovým korytem, kde se o napojení divoké zvěře starala jedna nedůvěryhodná hospoda s ještě nedůvěryhodnějším místním osazenstvem. Ano, před třemi roky jsem se tu strašně opil, ale to jsem tu byl s kámošem a bylo mi to jedno. Ale s dámou....

139 Revistske PodzamcieJeště že jsem ji poslechl a jeli jsme o kus dál. Revišťské Podzámčie na mě opravdu zapůsobilo a to velmi příjemně. Velký prostor, kůň, dobrá hospoda a soukromí, které tam na nás čekalo mě moc potěšilo. Tohle byla moc dobrá volba, kdo pojedete někdy kolem, určitě se sem mrkněte - je to vodácký kemp a jak jsem tak viděl, vodáci jsou vesměs docela klidní, večer jenom chvíli vidíte pár malých ohýnků a ráno, když jsem vylezl ze stanu, nebylo po nich ani vidu ani slechu.

Ano, Magdička umí vybrat cestu :-) Žádné zbytečné hlavní cesty, žádné zbytečné vedlejší cesty, hele, co tu máme, krásnou panelovku mizící kdesi v poli mezi stromy. "Pojedem tam?" ptá se nejistě navigátorka. "Hmm... no když už jsme tady...", odpovídám, řadím, rozjíždím se a začínám skákat po panelech. "Snad to brzo skončí", šeptám si pro sebe, když vjíždím do prvních kaluží, začínám mít mokro v botách a zjišťuju, že to není jenom voda.

Náhle panelovka uhýbá prudce z našeho směru a dál vede jenom blátivá polní cesta. Máme na výběr - buď to riskneme blátem nebo pojedeme dál neznámo kam po panelovce mezi kalužemi plnými hnoje. Hmm... v hnoji je větší pravděpodobnost, že to projedem a tak zatáčím na panely a pomalu objíždím obzvlášť krásnou kopku hnoje.....

No nakonec všechno dobře dopadlo, projel jsem pak ještě pár kaluží, abychom nesmrděli tak moc a přijeli jsme zase do civilizace. Sice trochu jinde, než jsme původně chtěli, ale to moji milou navigátorku vůbec nevyvedlo z míry. <-------


Pátek

132 Revistske PodzamcieMuselo to přijít, nejdřív blesky, pak hřmění, no a nakonec bouřka jako hrom, jedna, druhá následovala….stan se celý nadouvá a třepe, trochu i zatéká, ale největší strach mám o gesíčko. Stojí vedle na trávě, pod stojan jsme dali jen trouchnivé dřívko... :-( aby se nám neskácelo. Ale Robík je klidný jako vždy, nevzrušuje se a zůstává ve spacáku - nakonec jeho metoda zapůsobí i na mě a spíme za bouřky jak dudci snad až do jedné po poledni :-) Dáme v hospůdce oběd a míříme na opravdový jih - na Senec.
Trasa: Žarnovica, Zlaté Moravce (oblíkáme pláštěnky), Nitra (velké bloudění, brr), netrefili jsme směr na šalu, tak se tam nějak motáme, asi směr víska Jarok, pak vakuum :-) a vynořujeme se v Galantě.

153 Vincov lesDalší postupný tábor je Vincův les - termální koupaliště s kempem.
Na trase Galanta - Sládkovičovo nalezeno bez potíží. Termály se od poslední Robíkovy návštěvy rozrostly do krásy, lidiček je tu tak na prstech jedné ruky, vše vypadá čistě a nově, vstupné oproti Bešeňové za „hubičku“. Kemp je kapánek dražší, ale ubytovat se nehodláme, takže pokračujeme na západ.

 


Senec.

Bylo to tak děsné, že jsem z toho zapomněla fotit. Hlavní třída praskala ve švech, plno světel, z každého stánku jiná muzika (dá-li se tomu tak říkat), kaluže, bláto, projíždějící auta a všudypřítomný hluk. I Robert, který tu prožil kus života, byl asi zklamaný - ale to už tak bývá - "pokrok" nezastavíš. Holt si musíme najít jiná, krásná místa.

Asi to nešlo jinak, pořádně jsem se opila a spala jako miminko. Ale když mě druhý den poránu Robert zavedl k vodě, pochopila jsem, co na tomhle místě kdysi viděl - u vody nebyla skoro ani tlapka, byla nádherně průzračná, hejno labutí, klid - zima nezima, okoupali jsme se jen "tak" a bylo nám fajn. Robert se ještě zastavil pozdravit starého kamaráda Roba od Bielej myši, zabalili jsme se a v poněkud neletním chladném počasí mířili k domovu. Cestou byla v plánu ještě jedna zastávka - kemp s koupáním šaštín-Stráže.

Cesta ze Sence přes vojenský obvod Záhorie byla nezáživná, šaštín jakbysmet, pusto a neútulno, nejspíš to počasí.... Ale asi už jsme se i těšili domů, profrnkli jsme ze Skalice do Strážnice, někde u Veselí si dali "moravskou" polívku a odpoledne byli doma.

Večer jsme to v hospůdce zapili a bylo to. Dovolená je za námi - a další nás čeká asi až za rok. Třeba i někam dál než za humna :-)... za sluníčkem... nebo za širými, neobydlenými pláněmi...to se uvidí...



Ale bylo to fajn, Robíšku

Magda


------> Opravdu, musím říct, že jak jsem měl Senec rád (jezdil jsem tam asi od dvaceti let), tak už tam nepáchnu a jestli ano, zahnu jenom k vodě, ale v kempu mě už nikdo neuvidí. To, co se jim z tohoto dřív tak příjemného letoviska a oázy klidu podařilo udělat, snad nemá obdoby. Tohle už není kemp, tohle je město, ale město z té druhé strany, ze strany spodiny a bezdomovců, ze strany špinavých popelnic a tmavých uliček, ze strany temných zákoutí a blikajících reklam na vývěsních štítech putyk, ze kterých se line hlasité hýkání a pach potu a alkoholu. Tohle je to místo, kde nejsou žádné zákony, zavírací doba ani noční klid, to je to místo, kde se lze beztrestně opíjet, hulákat a válet se v kalužích lemujících špinavé stany a povalující se odpadky. Tohle je místo, kde občas projede drahé auto a vodou z kaluže ostříkne kolemjdoucí, aby z něj vzápětí vystoupil holohlavý otylý týpek bez krku a na chvíli zmizel v anonymitě tmavé ulice.... a za chvíli se objevil s krvavým kuřetem v ruce a pobízel vás k jídlu... Tohle je ghetto, vřed v pupku Slovenska a jestli máte jenom trochu rádi své ženy, děti, doklady, peníze a auta, vyhněte se tomuto kempu zdaleka.

A to jsem to místo míval vážně rád. Ani fotit se nedalo. Fuj.

Až na tuhle malou chybku musím říct, že dovolená to byla parádní, Magda byla úžasná, motorka jela suprově a i to počasí tak nějak vyšlo, že jsme skoro nezmokli. Viděli a zažili jsme toho spoustu a máme na co vzpomínat za dlouhých zimních večerů. A můžeme plánovat, kam pojedem příště.

A poučení? Není všechno zlato, co se třpytí - prezentace některých míst na internetu zdaleka neodpovídá realitě a tak zatímco jedno místo je na obrázcích krásné a reálně téměř neobyvatelné, jiné místo je na tom zcela opačně. No a nakonec je to stejně všechno zase jenom o lidech. Jedna příjemná servírka nebo majitel stánku mnohdy zmůže víc, než pozlacené kohoutky a bodyguard u každých dveří od záchodu. <------

Robert


Obrázky jsou v galerii.