Je prima projet se jen tak, ale projet se za nějakým cílem taky není špatné.
Tentokrát jsme se rozhodli omrknout pořádně velké a silné stroje - Truck Trial Mohelnice.

Robert už na této akci jednou byl a docela se mu tam líbilo. Já moc netušila, o co jde ... ale lístky byly grátis (díky, Prezi!!), tak proč nejet....

V sobotu jsme vyrazili až po obědě, zdrželo nás obvyklé povalování :o) a nějaké ty práce kolem domu..ale nakonec jsme vyrazili.

Ještě před Olomoucí to docela šlo - tedy přesně řečeno - za zády to vypadalo dobře, ale před námi - jejda - velké tmavo, černo. A jelikož naše nová „komunikační sada“ (mimochodem báječná to věcička) byla v provozu, pár kilometrů cesty jsme rokovali, zda jet dál či nejet. A jelikož jsme hlavy moudré, ani jeden z nás si v garáži nevzpomněl na nepromokavé oblečky... Ach jo....

Na Mohelnické dálnici není moc příležitostí, jak sjet, ale měli jsme štěstíčko - asi 20km před cílem cesty jsme zahlídli pod silnicí malou benzinku, tak šup tam.....a asi do 30 vteřin se to spustilo. I střecha benzinky byla malá, jak děsně lilo :o).

Přečkali jsme tam asi hodinku, pokecali s jinými zachráněnými moto-jezdci a vychutnali si kafe a cigárko.
Nakonec jsme se rozhodli pokračovat směr Truck Trial, i když nás představa brodění se v motokrosovém blátě příliš nelákala. Pobloudili jsme v Mohelnici a na místo dorazili ve chvíli, kdy se návštěvníci začínali rozjíždět k domovům. No a jak to tak s bouřkami bývá, tahle se Mohelnici vyhnula, nespadla tam ani kapka.
No nevadí.

V neděli si netradičně přivstaneme, zabalíme zbroj proti dešti a zkusíme to napodruhé. Tentokrát jsme dorazili zasucha a zvládli na našich poněkud sjetých gumách přejezd přes louku až k samému místu dění. Robík sice trochu brblal, jak že to asi teda pojedem po té louce zpátky a do kopečka, jestli zaprší.....no ale zatím to na déšť nevypadalo, tak jsme nacpali motohadry i s botama do kufrů, nahodili sandály a něco letního a šli to omrknout.

Samotná akce byla docela zajímavá - spousta prachu a hlíny, děr v zemi a prudkých kopců, do kterých se prý dá v nějakém vozidle vyjet, che.......a davy lidí, moc moc..(nic pro mě).
Některé jízdy byly ale napínavé - zejména nás uchvátil řidič Jiří Ineman :o))) to zas jo.
Prošli jsme si areál, dali si něco k jídlu, mrkli na auta velká, malá, obrovská i všelijaká, nasávali nezvyklou atmosféru a mačkali s jinými diváky.
...a začalo se zatahovat, nebe pěkně potemnělo, tak jsme se rozhodli vyrazit zavčasu a uniknout dešti i případné tlačenici. A asi jsme udělali dobře - přes louku jsme odjížděli s prvními kapkami, které nás pak provázely celou cestu až domů. Bouřce jsme ale tentokrát úspěšně ujeli :o).

Výlet to byl prima, i když tahle velká a silná auta asi nikdy nebudou v popředí našeho zájmu. Vždyť přece projet se jen na dvou kolech po malých silnicích nebo polních cestách, kolem jen srnky, zajíci a vůně řepky a kvetoucích lip - to jen tak něco nepřekoná.....

Takže ten pravý adrenalin nás čeká asi až v Rumunsku - pokud tam ovšem dojedeme :o)