V životě lidském jsou dny, kdy je líp a kdy je hůř. Dny, kdy je člověk veselý, plný energie, září radostí a energicky se vrhá do nových zážitků a dny, kdy by raděj nikoho neviděl, je smutný a nic mu nevychází. Dny, kdy se staví a budují nové věci a dny, kdy se nedaří a místo budování se musí něco starého zbourat.
A stejně tak jsme dopadli se stodolou.
Když už má člověk zahradu, třeba by na ní taky chtěl někdy přespat, aby nemusel furt v noci potmě lesem odjíždět pryč a odtahovat přejeté srnky z předního skla auta. Když není nic jiného, dalo by se asi spát ve stanu, ale ten malý, co máme, je tak sotva na občasné přespání na motorce. Co kdybychom si tedy pořídili nový, větší, lepší, z moderních materiálů? Něco, kam se bezvládně skácím po divoké večerní pitce na zahradě a nebude na mě pršet?
V životě lidském na planetě Zemi jsou určité předěly, po kterých je ten život někdy trochu, někdy více jiný. Myslím, že kromě zrození, první práce, prvního auta a dovolené v Jugoslávii se mezi tyto kroky může zařadit i svatba, neboť mnoha lidem svatba změnila život k nepoznání. Svatbou totiž pro některé teprve začal ten zvláštní koloběh rozvodů, dalších svateb, dělení majetků a dětí ve střídavé péči. Těmto zábavným kratochvílím jsem se celý svůj dosavadní život úspěšně vyhýbal. Až doteď.
Zase bude léto a my přemýšlíme, kam letos pojedeme. Sedíme si tak na zahradě u ohně a Robert se u piva zamyslí: „Chtělo by to něco nevšedního. Něco, kam nejezdí každý.” Pak přišlo deset vteřin ticha: „A co třeba Kaliningrad?” Chvíli mi trvá, než si to uvědomím a pak už mi v hlavě běží myšlenky. Víza, ubytování, trasy, ruská simka, platby v hotovosti a kromě toho, většina těch, co se to dozví, si bude myslet, že jsme padlí na hlavu, když v této době chceme jet do Ruska.
Slyšeli jste někdy výraz ”vyvýšený záhon”? Já teda nikdy, ještě bych tak pochopil, co je záhon a čím se liší od regálu v Bille, ale vyvýšený? Proboha jako k čemu? Připomíná mi to ”ztracené bednění”, které jsem taky nikdy nepochopil. K čemu je bednění, když se nakonec ztratí? A k čemu je záhon, kam se leze do kopce? Naštěstí jsem nikdy nemusel o těchto otázkách moc dumat, protože ani jedno se mě netýkalo. Až jednou...